Mikuláštíkovo fojtství Jasenná

Josef Čižmář, převzato z časopisu Naše Valašsko, ročník I., čísla 3 a 4 (1929 - 1930)

 
 

 

 
 

Jasenské fojtství je ze všech starých valašských staveb v okresu vizovském nejzachovalejší a zároveň nejrázovitější a zasluhuje, aby jako vzácná památka domácího stavitelského umění v nynější, původní podobě trvale zachována byla. Ale nejen stavbou, též zajímavou minulostí svou vynikalo fojtství jasenské nad všemi ostatními na Vizovsku.

 
 

 

 
 

Poprvé uvádí se v urbáři z r. 1585 ze všech 33 usedlostí v Jasenné na prvém místě jako rychta zákupní s lánem rolí a s mlýnem. Tehdy platil vrchnosti vizovské rychtář o sv. Jiří a o sv. Václavě "za hlásky" po 3 groších bílých1) a v tutéž dobu "vartovného" po 1 groši bílém. O sv. Šimoně za "odmrť"2) 3 groše bílé. Kromě této "činže" odváděl fojt z "lázně" (vizovské)3) jednu měřici žita a o sv. Václavě 1 husu krmnou. Jinak byl fojt osvobozen - jako všichni rychtáři na panství vizovském - ode všech robot a jiných povinností. Bylť např. povinen "každý usedlý nebo ženy jejich - kromě fojta - dva lokty příze napřísti každého roku, když se jim ze zámku konopě, len nebo kúdel dá. - Také , jak kdo seděl, k vánocům jeden vůz drév na zámek přivézti měl - kromě fojta, mlynářů a podsedníků".

Jméno tehdejšího fojta není v urbáři uvedeno, ale byl to Matěj Klimeš,4) neboť r. 1607 koupil jasenské fojtství sirotčí "s poručením" J. M. pána od sirotků po nebožtíku Matějovi "Klimšovu" se vším příslušenstvím za sumu 200 rýnských Pavel Ubelský". - Dal závdanku 20 zl. A spláceti měl rok po roce při sondě masopustním po 6 zl. až do vyplnění sumy. Kromě toho dal závdavku za panské víno dovezené do jeho "šenku" 10 zl.

 
 

 

 
 

Fojt Pavel Ubelský měl však v obci úlohu nesmírně těžkou. Roku 1607 byl totiž již pánem panství vizovského horlivý katolík, ale zároveň ukrutný vyděrač svých poddaných, původem uherský šlechtic Emerich Doczi z Natluče. - Že tento pán byl k poddaným svým ještě bezohlednější než jeho předchůdce, pán Zdeněk Kavka z Říčan, poznáváme ze stížnosti, kterou všichni poddaní k zemskému soudu podali:

"že pobral některým osobám med, že je k tomu potahuje, aby jemu po 26 fůrách dříví k palivu a klády ku pilám odváželi, že místo dvou dní (jak do té doby vždy povinni byli) šest dní týdně orati musejí; že jim ryby své do vesnic vysazuje5) a tak draho jim je cení, že na nich nijakž právi býti nemohou; že se jim mladé koně, aby je krotili, pod pokutou jednoho sta zlatých, kdyby se na nich jaká škoda stala, dávají".

 
 

 

 
 

A následky této krutosti pána Emericha Docziho odnášeti musel nešťastný vykonavatel jeho rozkazů, fojt Pavel Ubelský. Ach, pocítil to i na vlastním těle! Neboť v nálezu zemského soudu z r. 1610 čteme doslovně:

"Více na poddané své ze vsi Jasené sobě stěžoval (pan Doczi) a to svědky provodil, že tíž lidé téhož pána svého, jedouce on po myslivosti, jej s kyjmi a s obušky honili až do Vizovic, jakož pak i na něm šaty jeden - kterýž již umřel - posekal; též drába panského zamordovali, fojta ze světnice vystrčili a zranili, vězně z vězení vizovských vylámali, ačkoliv na větším díle ti jistí, kteříž to činili zemřeli a na jiné grunty se stěhovali.

I poněvadž jsou lidé z též dědiny Jasenné takovou nevážnou všetečnost proti vrchnosti své provésti se opovážili, mají ti, kteří na gruntech panských ještě v živobytí zůstávají, vězením od pána svého dostatečně za čtyři neděle trestáni býti."

Uvážíme-li, že vrchnosti tehdejší měly nad provinilými svými poddanými výkonnou moc soudní, domyslíme si pravou příčinu náhlé (!) - jistě však nejvýš bolestné a ukrutné smrti anebo útěku z panství všech vůdců odboje jasenského!

 
 

 

 
 

Od Pavla Ubelského koupil fojtství r. 1614 Jiří Tomek též za obnos 200 zlatých. Závdanku však položil 50 zlatých, ostatek uvolil se spláceti jako dříve Pavel Ubelský po 6 zl. Ale Jiří Tomek nerychtářoval na fojtství dlouho, neboť v gruntovních zápisech uvádí se již v r. 1617 jako rychtář Pavel Huňáček. Fojtství však koupil od dědiců Jiříka "Tomkova" teprve v r. 1623 a to opět za 200 zlatých. Závdanku dal vrchnosti 50 zl. a spláceti se zavázal zase po 6 zl. ročně. Dědicům z kupní ceny náleželo spláceti 92 zl., zbytek patřil vrchnosti. To je důkazem, že hmotný výsledek hospodaření i na fojtství byl v těch válečných dobách velice ubohý. Z týchž příčin vedlo se jeho nástupci Pavlu Huňáčkovi ještě hůře. Můžeme tak souditi již z názvu, kterýmž fojt Huňáček při odevzdání fojtství jeho synem Václavem obecně a též v gruntovní knize byl přezván, totiž "Bída".

Nebyl to však obyčejný prodej, byl to: freimark Mikuláše Vykrútilova s Václavem, synem nebožtíka "Pavla Bídova", s nímž se nový fojt Mikuláš Vykrútil v r. 1634 dobrovolně smluvil, "aby si každý svůj dobytek koňský, hovězí i drobný do svého (vyměněného) hospodářství vzal a též nářadí hospodářské. Co se pak tkne obilí, tedy oba spolu, jeden každý ozimého i jarního při každé živnosti, totiž při fojtství a Vykrútilovém gruntu aby polovici bral a co kterému k doplácení pozůstává, že každý chce dopláceti". Váznoucí pohledávky dědiců fojta Jiřího Tomka, ba ještě též po dávno zemřelém Matěji Klimšovi převzal Mikuláš Vykrútil. Můžeme tak soudit ze zápisu gruntovního z r. 1638, dle něhož koupil fojt Vykrútil pohledávku 6 zl. od Juliány rozené Klimšové a dal jí za ni "ovcu s jahňatem" a za pohledávku Jakuba Klimše dal 2 měřice žita. Podobným způsobem splácel též ostatní dědice svých předchůdců a tak dobře hospodařil, že r. 1647 měl již svoje fojtství "zaplacené, volné, svobodné a nezávadné, tak že nemá na něm žádný nic, než on, manželka a dítky jeho".

 
 

 

 
 

Ale Jíra Vykrútil, stav se po smrti otcově fojtem, byl pravým opakem poctivého a snaživého otce svého, neboť nejen výtěžek fojtství svého rychle utrácel, ale ani platů, které jako fojt od poddaných jasenských vybíral, do důchodů panských neodváděl, krátce "velikým mrhancem" byl. A tak na opětovnou stížnost Jasenských nezbylo vrchnosti než, aby si jiného fojta zvolila, "který by dobrý a chvalitebný řád na dědině držel, platy plně vybíral, při každém času do důchodův panských protivá kvitancím odváděti nezameškal, na roboty panské pilně dle nejmenšího rozkazu vypravoval, neposlušné trestal a žádnému neodpouštěl." A šťastným tím nově zvoleným fojtem stal se v r. 1663 Jíra Mikuláštík, jehož potomci fojtství až do našich časů zachovali.

 
 

 

 
 

Zápis památného kupu fojtství jasenského r. 1663 zněl: "Léta Páně 1663 při posudku držaném puštěno jest fojtství jasenské od J. M. paní Zuzany Meiteny, rozenej Doczi z Natluče, dědičnej paní na Vizovicích, se vším všudy od starodávna příslušenstvím za summu 200 rýnských. - Však když náležitě postaveno se nevynacházelo a skrze nedobré hospodářství (Jury Vykrútila) velice na pustotu uvedeno bylo, zanechává se Jírovi Mikuláštíkovi, aby stavěti mohl, za sumu 170 zl. mor. bez závdanku a bez aufunku.6)" Vymíněno bylo pouze "platiti rok po roce po 4 zl. mor. napřed vrchnosti a zbytek věřitelům Jiřího Vykrútila, aby se tímto neodvedené činže odepsati mohly." Rukojmím za dobré hospodářství byla paní Zuzaně celá obec jasenská.

Jíra Mikuláštík fojtoval ještě r. 1676. Když však vrchnost vizovská z fojtství jasenského nový panský dvůr utvořila, stal se syn Jíry Mikuláštíka nejdříve osobním "hajdukem" majitele panství, hraběte Prokopa z Gollen, později pak šafářem.

 
 

 

 
 

V době, kdy byl ještě "hajdukem", zachránil svému pánu život. A tato hrdinná odvaha Jiříkova přivedla fojtství jasenské nazpět do rodiny Mikuláštíkovy, jak o tom dosud zachované obdarování svědčí:

"Já Prokop Gervasi, sv. římské říše hrabě z Gollen, dědičný pán na Vizovicích, Senince... známo činím tímto listem, jenž privilegium sluje ... že Jiřík Mikuláštík, věrný můj milý poddaný z dědiny Jasenné ... přede mne ... předstoupil, poddaně a pokorně žádajíce, abychom pro něho a potomky jeho ... vrchnostenskou milost učinil, předstírajíce také to, že on z fojtství jasenského, které jsem já, jakožto dědičný pán pro dvůr panský k užívání svému potáhl, privátní praetendent a pravý dědic jest. I jsouce mně to všecko dobře povědomo i uznávajíce také, že jmenovaný Jiřík Mikuláštík nejen mnohá léta v mojí panské službě šafářské vždy věrně a chvalitebně se chová, alenobrž specielně proto, budouce on před tím u mne za hajducha, mne v nebezpečenství pilně opatroval, tak že, když jsem já u vodě plynul, on, nelituje života svého, za mnou se směle pustil a od smrti mne vysvobodil, z té příčiny tehdy jeho ... žádosti nikoliv odepříti jsem nemohl aniž nechtěl, nýbrž pak s dobrým rozmyslem tuto milost jemu ... pozůstavuji. A poněvadž od fojtství jasenského jedna čtvrtka gruntu jemu ... za volnou a svobodnou pod každoroční plat, který on za všechno všudy do důchodův mých panských ... bez ošemetnosti a ostudy při času vyjítí sv. Martina po 1 rýn., jenž dle nyní běžícího počtu po 60 kr. se počítá, odkládati povinen bude, daruji a zadávám. - Též také ode všech vymyšlených povinností, výsypův, vajec, slepic a jak všelijakých pěších a jetých robot, tak posílek a rozličného chození (jej) svobodna činím... Jehož jest datum na zámku vizovském dle 12. novem. 1726."

 
 

 

 
 

Fojt Mikuláštík měl u vrchnosti velikou moc a vážnost. Jednou prý místo sebe poslal dohlídat na robotníky svého syna, ale purkrabí ho nepřijal a odpravil. To pohněvalo fojta velice, tož jel hned na zámek a tam obuškem rúbal do brány a na všecky strany dotud, až ho všeci odprosili. Byl prý také "lajtnantem nad portášama", ale zbojníků se přece bál! Aby ho doma v noci nepřepadli a nezabili, spával prý v kostele mezi tlama. Když dne 13. října r. 1781 vydán byl toleranční patent císaře Josefa II., přihlásila se celá osada až na rodinu fojta Mikuláštíka k vyznání augsburskému a již r. 1782 zřízena v Jasenné evangelické církev, která konala s počátku služby boží ve stodole fojta Mikuláštíka, kterýž, ač jediný sám zůstal katolíkem, přece ochotně své stodoly k evangelické bohoslužbě propůjčil.

 
 

 

 
 

Dle urbar. fasse z r. 1775 byl tehdy rychtářem na fojtství Tomáš Mikuláštík. Byl zároveň majitelem mlýna a pily. Měl 392/8 měřic orných polí, 12 měřic úhorových, 3 měřice zahrady a 1 měřici lesa. Fojtství bývalo na nynějším gruntě č. 60, ale Tomáš Mikuláštík, jak v Josefínském katastru z r. 1789 jsem seznal, měl také usedlost č. 46, k níž patřilo 62 jochů a 357 sáhů2, dále usedlost č. 71, k níž patřilo 27 jochů, 348 sáhů2 a konečně pod čísly 102 a 103 náležel mu ještě 1 joch a 650 sáhů2.
(Joch = jitro = 1600 sáhů2)

 
 

 

 
 

Jak z tohoto katastrálního výtahu vidíme, přivedl tento Tomáš Mikuláštík fojtství jasenské k největšímu rozkvětu a moci. Ale "privilegium" svobody a bezplatnosti vztahovalo se dle vrchnostenského výkladu jenom na čtvrtku gruntu, jenž byl fojtům Mikuláštíkovým darován. Neboť již Tomáš Mikuláštík platil kromě jednoho zl. za "svobodu" ještě činže o sv. Jiří a sv. Václavu po 1 zl. 29 kr., o sv. Markétě a o sv. Martinu po 47 kr., o sv. Šimonu 7 kr. a o vánocích 1 zl. 39 kr. a 2 denáry. Místo husy platil 18 kr. Jako fojt ovšem nerobotoval, ale dovážel vrchnosti na zámek 10 věder vína. Ba dokonce i robotám chtěla vrchnostenská správa, když viděla, jak stále robotní grunty k svému fojtství přikupuje, fojta jasenského potahovati.

Ale Tomáš Mikuláštík bránil své "privilegium" a svobodu a žádal hraběte Krištofa z Blümegen písemně r. 1785, aby se jemu žádná robota neukládala, "kdyžtě od ní od hraběte Prokopa z Gollen rod jeho na věčné časy byl osvobozen".

 
 

 

 
 

Poznámky:

1) "Hlásky" u starých Čechů zvalo se noční bdění neboli noční a večerní stráž.
    Zpět

2) Právo na "odmrť" dostali vizovští poddaní od pána Jana Kuny z Kunštátu již v r. 1498. Do té doby přecházel všecek majetek každého poddaného, "jenž z toho světa zšel, pravých dědiců nemaje," na držitele statku vizovského. Od . 1498 mohl však každý poddaný majetek svůj movitý i nemovitý poručiti komukoliv.
    Zpět

3) Vizovští poddaní platili totiž za jednu koupel v sirkových lázních ve Vizovicích nebo za sázení "baněk" 3 kr., z cizích panství však 6 kr.
    Zpět

4) Fojt Matěj Klimeš byl asi vyznání evangelického, vždyť tehdejší majitel panství vizovského k poddaným svým zvlášť dobrotivý pán Jan mladší ze Žerotína a manželka jeho paní Anna Kropáčka z Nevědomí dovolili svým poddaným, že na faru vizovskou jen kněží náboženství evangelického dosazováni býti mají. Tehdy přešla fara jasenská do správy evangelické.
    Zpět

5) Také v Jasenné byl tehdy rybník a sice v místech, kde teď louky "žíry" zvané se nacházejí.
    Zpět

6) "Aufunk" patřil od nepaměti k příjmům vrchnosti. "Fojt, když rychtu prodá, vychází pánu (panství) aufunku desátý zlatý." Tedy 10 % kupní ceny. Urbář z r. 1585. Jinde psáno slovo to "auffank".
    Zpět