Významné osobnosti obce Jasenná

 

 
  Otmar Hrejsa
Jan Macek
Josef Laciga
Antonín Moltaš
Jan Mikuláštík
Pavel Francouz
Karel Mikuláštík
Antonín Hejtmánek
Karel Rokyta
Stanislav Mikuláštík
Pavel Bělohlávek
Jiří Řezníček
Stanislav Mikuláštík - sochař
Gustav Mikuláštík
 
 

 

 
 

Otmar Hrejsa

(1866 - 1946)
bytem na evangelické faře č. 108

V Jasenné působil jako evangelický farář v letech 1898 - 1939. Byl iniciátorem rozvoje kulturního dění v obci. Spolupracoval s organizací Sokol a se Spolkem dobrovolných hasičů. Nesporné zásluhy má na úrovni místní obecné školy. Byl nositelem zemědělského pokroku v celé farnosti. Již před I. světovou válkou založil v obci Spořitelní a záloženský spolek (Reifaisenku), jehož cílem bylo úsporně nakládat s penězi, které chtěli občané a organizace spořit. Později tento spolek také zajišťoval pro místní zemědělce šlechtěná osiva a sadbu, průmyslová hnojiva a jiné zemědělské potřeby. V roce 1912 začaly fungovat pod jeho vedením západní pastviny, koncem 30. let i východní pastviny (pastevní družstva). Cílem obou pastevních spolků byl odchov jalovic, které tímto zdravým odchovem získaly předpoklady pro vysokou dojivost. Byl i spoluzakladatelem Lesního družstva. Všechny tyto aktivity, známe v celém zlínském regionu, mu zajistily zvolení do funkce senátora Československé republiky. Velmi se zasloužil na rychlém odstranění škod, které v obci vznikly v důsledku povodně v létě 1939. Byl to pokrokový vzdělanec, který svůj život zasvětil Jasenné a okolí.

Zpět

 
 

 

 
 

Jan Macek

(1891 - 1974)
posledně bytem č. 88

Získal svou činností pseudonym "matrikář - kronikář". Kroniku obce sepisoval několik desetiletí, již za 1. republiky, za války i dlouho po válce (v podstatě bez nároku na odměnu). Od začátku 50. let až do roku 1965 zastával funkci matrikáře MNV Jasenná. V té době byla jasenská matrika převedena do Vizovic. Byl spolu s farářem Hrejsou a ředitelem Moltašem dlouhodobě kulturní osobností obce.

Zpět

 
 

 

 
 

Josef Laciga

(1892 - 1972)
bytem na katolické faře č. 61

Působil většinu života jako římskokatolický farář ve farnosti Jasenná, a to v letech 1938 - 1965. Do katolické, ale i nekatolické Jasenné přinesl kulturní a společenskou pohodu. Byl to farář s vřelým přístupem pro všechny Jaseňany. Byl dobrou duší obce. Za II. světové války aktivně podporoval odboj proti hitlerovské okupaci, a to morálně, hmotně i finančně. Za tuto činnost byl veřejně oceněn.

Zpět

 
 

 

 
 

Antonín Moltaš

(1901 - 1991)
posledně bytem č. 77

Do Jasenné přišel z Českomoravské vysočiny vzápětí po absolvování pedagogického reálného gymnázia. Bylo to krátce po skončení I. světové války. Začal na jasenské škole jako učitel, později jako řídící učitel a do důchodu po několikaletém přesluhování odešel jako ředitel. To znamená, že celý svůj produktivní život prožil v naší obci a jí zasvětil celý svůj elán. Zasloužil se o to, že naše jasenská škola měla vzornou kulturní i výchovnou úroveň v rámci širokého okolí a v určitém období byla cílem učitelských exkurzí. Působil i v dalších funkcích v obci, ale nejdéle ve funkci účetního MNV Jasenná. V roce 1961, při jeho 60. narozeninách, byl na návrch obecních a okresních orgánů vyznamenán vládou republiky titulem Zasloužilý učitel. Kdo jej znal, dodnes najde v místní škole jeho osobnost. Svým intelektem ovlivňoval celou obec, byl jedním z nejváženějších občanů Jasenné minulého století.

Zpět

 
 

 

 
 

Jan Mikuláštík

(1893 - 1990)
posledně bytem č. 162

Byl významnným účastníkem Československých legií v Rusku. Účastnil se dlouholeté bitvy Československých legionářů o železniční sibiřskou magistrálu Ural - Vladivostok, kterou se čsl. legie přes východní Tichomoří vrátily po několika letech do nové Československé republiky. Několik desetiletí působil aktivně v čelních funkcích ve Sboru dobrovolných hasičů, tím výrazně ovlivňoval společenský život obce. Byl příkladem "lidské" tolerance k ostatním občanům - "byl to strýček Chlpíků".

Zpět

 
 

 

 
 

Antonín Hejtmánek

(1892 - 1984)
posledně bytem č. 50

Narodil se v Bratřejově a v Jasenné žil od roku 1918. Na základě různých drobných obecních úkolů dostal po 10 letech jasenské občanství. V letech 1933 - 1961 byl pokladníkem Singulárních společností - V Syrákově a Za Vizovicemi. Společnosti dočasně zanikly v roce 1960, kdy byly lesy „předány“ do užívání JZD Jasenná. Od roku 1935 byl předsedou Lesního družstva v Jasenné, a to až do roku 1948, kdy bylo likvidováno komunistickým režimem. Dvě funkční období vykonával funkci jednatele Sboru dobrovolných hasičů v Jasenné. Pod vedením faráře Otmara Hrejsy pomáhal již ve 20. letech zavádět v Jasenné tzv. "užitkovou kontrolu chlévní", dnešní kontrolu užitkovosti hovězího dobytka.

Zpět

 
 

 

 
 

Karel Rokyta

(1900 - 1972)
posledně bytem č. 170

V podstatě celý život byl populární osobností Jasenné. Byl v kulturním i hospodářském děním obce pravou rukou faráře Otmara Hrejsy. Mnoho desetiletí působil jako pokladník Spořitelního a záloženského spolku, což jde ještě dnes dokladovat jeho prvním zápisem ve vkladní knížce singulařistů, kde je dne 28. 4. 1926 v obou vkladních knížkách (Syrákovští a Závizovičtí) podepsán jako Karel Rokytů. Byl malorolníkem, krátký čas pokladničil v evangelickém sboru, později pracoval v hospodářském družstvu a v uhelných skladech. Byl však také u všeho kulturního dění v obci, ať to byl valašský krůžek či divadlo nebo opereta.

S jeho jménem je však spjata především "Valašská hudba v Jasenné u Vizovic". Jako nadaný muzikant řídil v letech 1925 - 1950 coby kapelník muziku, která proslavila dědinu široko daleko, snad až v Praze. Přestože nebyl absolventem žádné hudební školy, samostudiem a praktickou činností (kromě jiného ve vojenské hudbě v Mukačevu) získal přehled po hudebních disciplínách potřebných pro kapelnickou práci. Při nácviku skladeb používal svérázné termíny: "Každá nota sa mosí pořádně vyřéct!" nebo nebyl-li spokojen s přednesem, utrousil: "... na tom si mosíte víc postihnút!""

Zpět

 
 

 

 
 

Stanislav Mikuláštík

(1910 - 1990)
posledně bytem č. 56

Byl jedním z propagátorů pokrokových metod v jasenském zemědělství, zvláště v chovu dobytka. Za soukromého hospodaření choval hovězí dobytek s nejvyšší užitkovostí. Byly to jeho 2 krávy rekordmanky, s označením Elita rekord, které také vnesly svůj užitkový genus i do společného hospodaření. Proto nebylo pochyb, že Slávek Záhumenský nebo Slávek Pavlíků, jak se mu všeobecně říkalo, hraje v plemenařině v Jasenné prim. Samozřejmostí pak tedy bylo jeho zvolení hlavním zootechnikem JZD Jasenná.

Za jeho největší životní zásluhu je však třeba považovat období od založení JZD v roce 1958, kdy se stal hlavním zootechnikem JZD. Dokázal zužitkovat vysokou úroveň chovatelské a plemenářské práce jednotlivých jasenských zemědělců a užitkovost hovězího a vepřového dobytka ku prospěchu společného hospodaření. Titul „Chovatelského hospodářství“ pro JZD Jasenná bylo oceněním celé obce. Koncepční chovatelská a evidenční práce Stanislava Mikuláštíka byla všeobecně uznávána. Byl členem vedení JZD, které spolu s představiteli obce dosáhlo dobré životní úrovně jasenských zemědělců a tím i podmínek pro úspěšnost obce. V národopisném valašském krajovém hnutí byl vůdčí osobností, která předávala mladým v proslaveném jasenském Valašském krůžku staré písně a obyčeje.

Zpět

 
 

 

 
 

Pavel Bělohlávek

(1912 - 1970)
posledně bytem č. 1

V obci je znám jako mnohostranná osobnost. Celý jeho život lze především charakterizovat veřejnou náboženskou činností, činností v Sokole, Singulární společnosti, v Lesním družstvu, v obecní správě apod.

Největší jeho zásluhy však lze spatřovat v záčátcích existence místního JZD. Při jeho založení byl ne komunisticky, ale občansky jednomyslně zvolen předsedou. V této funkci v průběhu 5 let prožil všechno dobré i zlé. Dobré v tom smyslu, že se dařilo sjednotit "dědinu", zlé v tom, že nové věci byly "samá porodní bolest". Přesto se společně, díky dobrému dobytkářskému zázemí "ze soukromna" dařilo velmi dobře. Pod jeho vedením se za 5 let stalo družstvo příkladným, s hospodářskými výsledky, které zabezpečovaly slušné příjmy pro celou dědinu. Když v roce 1964 navštívil Jasennou tehdejší prezident republiky Antonín Novotný, aby shlédl vzorné horské JZD, byl již Pavel Bělohlávek mimo tuto funkci, ale slova ocenění prezidenta republiky patřila jemu. Celá obec želela jeho předčasného úmrtí.

Zpět

 
 

 

 
 

Pavel Francouz

(*1932)
posledně bytem č.

Spisovatel - autor povídkových knih i televizních her.

Zpět

 
 

 

 
 

Jiří Řezníček

(1915 - 1957)
posledně bytem č. 118

Plukovník letectva in memoriam. Jako jediný z obce aktivně bojoval celou II. světovou válku proti německým okupantům, a to ve Francii, Anglii (letecká válka o Anglii), v Sovětském svazu a nakonec jako stíhací pilot při Slovenském povstání. Zde byl těžce raněn. Po válce byl komunistickým režimem perzekuován za účast v Západních armádách. V roce 1957 na nevyléčitelné následky válečného zranění zemřel ve věku 42 let.

Celou II. světovou válku od samého jejího začátku až do úplného jejího konce bojoval za svobodu republiky. Je nositelem mnoha vysokých válečných vyznamenání. Jeho žena a děti žijí v Anglii a svoji hrdost na něj projevily účastí na odhalení jeho busty a pamětní desky na místní škole v roce 1990.

Zpět

 
 

 

 
 

Mikuláštík Karel - dirigent, hudební skladatel, instrumentátor

(1903 Chrastěšov - 1970 Praha)
 

Od mládí byl aktivním hudebníkem, jako dítě se učil u strýce Tomáše Mikuláštíka, sbormistra a vychovatele v Jasenné. V roce 1923 během vojenské prezenční služby v Českém Těšíně byl helikonista a kontrabasista a zůstal u vojenské služby (v Užhorodě, v Místku); roku 1937 byl jmenován dirigentem v Banské Bystrici. V letech 1939 - 1945 byl dirigentem v Kostelci nad Orlicí, Vysokém Mýtě a v Bučovicích. Studoval harmonii, kontrapunkt u Prof. Jaroslava Řídkého a dirigování u Prof. Dědečka a Václava Talicha (státní zkoušky 1945). Dirigent v Olomouci (1945 - 1947) a v Chomutově, činnost i v Mostě a Karlových Varech (1947 - 1949). Poté až do odchodu do penze 1964 dirigentem Ústřední hudby československé armády v Praze. Dirigoval nesčíslné promenádní koncerty na Pražském hradě a nedělní koncerty na Slovanském ostrově (oblíbené přenosy v rozhlase).

Působil v několika filmech, nahrál velké množství nahrávek pro rozhlas i televizi, také na gramofonové desky. Se svým orchestrem podnikl mnoho zájezdů po republice i do zahraničí (Německo, Polsko, Egypt...), organizoval hudební soutěže. Byl vyhledávaným instrumentátorem: od r. 1951 do 1969 aranžoval víc jak 150 skladeb, které se dodnes prodávají a hrají doma i v cizině (noty a CD nahrávky ve Francii, Švýcarsku, Německu, Rakousku).

Zpět

 
 

 

 
 

Mikuláštík Stanislav - sochař a keramik, pedagog

(1912 Chrastěšov - 1997 Uherské Hradiště)
 

Bratr hudebníka Karla. Vystudoval keramickou školu v Modre na Slovensku a VŠUP v Praze (prof. Drahoňovský). Pracoval i ve filmových ateliérech ve Zlíně, kde se v roce 1942 podílel na tvorbě filmu Ferda Mravenec. V létech 1948 - 1952 učil v keramickém ateliéru SUPŠ ve Zlíně, potom do roku 1976 na SUPŠ v Uherském Hradišti. Zde navázal na tradiční metody výuky, ale obohatil je o nové moderní trendy a postupy.

Četná reliéfní díla vytvořil pro prostory v Brně, Bzenci, Vsetíně a Luhačovicích; Památník osvobození pro Kroměříž, bustu generála Klapálka pro Vsetín, sochy "Portáš" v Jasenné, "Partyzán" v Hošťálkové a "Ikaros" v Uherském Hradišti a mnoho jiných. Vytvořil také návrhy na medaile a pamětní mince. V Uherském Hradišti žil a tvořil až do své smrti. V roce 1983 byl jmenován zasloužilým umělcem. Početné výstavy v republice a v cizině.

Zpět

 
 

 

 
 

Mikuláštík Gustav - umělecký fotograf

(1916 Chrastěšov - 1987 Jasenná)
posledně bytem č. 3

Gustav Mikuláštík se na Slovensku v Devínské Nové Vsi vyučil ovocnářem. Z této školy dostal doporučení na brněnskou pomologickou školu, z které však záhy odešel kvůli nepříznivé finanční situaci. Ve svých 18 letech (r. 1934) nastoupil ve Vizovicích do učení ve fotoateliéru k Sovičkovi (svému bratranci). V roce 1943 si otevřel vlastní fotoateliér ve Slušovicích, roku 1945 se stěhuje do pohraničí, do města Vejprty (okr. Chomutov), ale v roce 1952 se rodina vrátila do Jasenné.

Působil jako fotograf ve Zlíně. V tomto svém povolání ale hledal víc, než jen komerční zachycení momentu, věnoval se s úspěchem umělecké fotografii (akty, portréty). Zúčastnil se četných soutěží a výstav doma i v cizině, získal mnohá výborná umístění a ceny (např. v roce 1970 cenu za nejlepší portrét v tehdejším západním Německu).

Zpět